Vliv svařovacího režimu na svařování vysokofrekvenčních podélně svařovaných strojů na výrobu trubek

Existují dva způsobyvysokofrekvenční svařování: kontaktní svařování a indukční svařování.

Kontaktní svařování používá pár měděných elektrod v kontaktu s oběma stranami ocelové trubky, která má být svařována. Indukovaný proud má dobrou penetraci. Dva účinky vysokofrekvenčního proudu jsou maximalizovány díky přímému kontaktu mezi měděnými elektrodami a ocelovou deskou. Proto je účinnost svařování kontaktního svařování vyšší a má nižší spotřebu energie, je široce používán při výrobě vysokorychlostních a málo přesných trubek a kontaktní svařování je obecně vyžadováno při výrobě zvláště silných ocelových trubek. Při kontaktním svařování jsou však dvě nevýhody: jednou je, že měděná elektroda je v kontaktu s ocelovou deskou a rychle se opotřebovává; druhý je ten, že vlivem rovinnosti povrchu ocelového plechu a přímosti hrany je proudová stabilita kontaktního svařování špatná a vnitřní a vnější otřepy svaru jsou relativně vysoké. , Obecně se nepoužívá při svařování vysoce přesných a tenkostěnných trubek.
Indukční svařování je obalení jednoho nebo více závitů indukčních cívek na vnější straně ocelové trubky, která má být svařována. Efekt víceotáčkových je lepší než jednootáčkové, ale je náročnější na výrobu a instalaci víceotáčkových indukčních cívek. Účinnost je vyšší, když je vzdálenost mezi indukční cívkou a povrchem ocelové trubky malá, ale je snadné způsobit výboj mezi indukční cívkou a trubkou. Obecně je vhodné ponechat mezi indukční cívkou a povrchem ocelové trubky mezeru 5-8 mm. Při použití indukčního svařování, protože indukční cívka není v kontaktu s ocelovou deskou, nedochází k opotřebení a indukční proud je relativně stabilní, což zajišťuje stabilitu svařování. Kvalita povrchu ocelové trubky při svařování je dobrá a svar je hladký. U přesných trubek se zásadně používá indukční svařování.