Vliv svařovacího režimu na svařování vysokofrekvenčních podélně svařovaných strojů na výrobu trubek

Existují dva způsobyvysokofrekvenční svařování: kontaktní svařování a indukční svařování.

Kontaktní svařování používá pár měděných elektrod v kontaktu s oběma stranami ocelové trubky, která má být svařována.Indukovaný proud má dobrou penetraci.Dva účinky vysokofrekvenčního proudu jsou maximalizovány díky přímému kontaktu mezi měděnými elektrodami a ocelovou deskou.Proto je účinnost svařování kontaktního svařování vyšší a má nižší spotřebu energie, je široce používán při výrobě vysokorychlostních a málo přesných trubek a kontaktní svařování je obecně vyžadováno při výrobě zvláště silných ocelových trubek.Při kontaktním svařování jsou však dvě nevýhody: jednou je, že měděná elektroda je v kontaktu s ocelovou deskou a rychle se opotřebovává;druhý je ten, že vlivem rovinnosti povrchu ocelového plechu a přímosti hrany je proudová stabilita kontaktního svařování špatná a vnitřní a vnější otřepy svaru jsou relativně vysoké., Obecně se nepoužívá při svařování vysoce přesných a tenkostěnných trubek.
Indukční svařování je obalení jednoho nebo více závitů indukčních cívek na vnější straně ocelové trubky, která má být svařována.Efekt víceotáčkových je lepší než jednootáčkové, ale je obtížnější vyrobit a instalovat víceotáčkové indukční cívky.Účinnost je vyšší, když je vzdálenost mezi indukční cívkou a povrchem ocelové trubky malá, ale je snadné způsobit výboj mezi indukční cívkou a trubkou.Obecně je vhodné ponechat mezi indukční cívkou a povrchem ocelové trubky mezeru 5-8 mm.Při použití indukčního svařování, protože indukční cívka není v kontaktu s ocelovou deskou, nedochází k opotřebení a indukční proud je relativně stabilní, což zajišťuje stabilitu svařování.Kvalita povrchu ocelové trubky při svařování je dobrá a svar je hladký.U přesných trubek se zásadně používá indukční svařování.